Dnešní článek je o tom, jak vnímám vliv rodičů na potomky, kteří se věnují sportu. A o tom, jak by se dítě mohlo vyvíjet v rámci sportovního prostředí.
Vlastní pohled na tento klasický jev může někoho otrávit, ale je důležité se i tomuto tématu věnovat nejen okrajově!
NOVÁ DOBA:
Dříve bylo zvykem, že se děti pohybovaly více venku, to sebou neslo perfektní rozvoj pohybového aparátu a pozitivní přínos pro jejich další, nejen sportovní, počínání. Automatický návyk na motivaci a cíle byl rozvíjen přirozeně!
Děti lezly na stromy, běhaly, hrály fotbal za barákem a nebo jezdili na kolech která úplně neodpovídala jejich výšce nebo síle. Prostě se využívalo to, co bylo.
V dnešní době, kdy máme všeho tzv. plnou prd.l, se však situace mění! Děti mají prostředí více pohodlné, jsou líné kreativně přemýšlet a najít si jiné zpestření nudných chvil jinak než mobilem / tabletem / pc... To má za příčinu otupění, informační degradaci a život v bublině, ze které se jen těžko v dospělosti dostávají.
Zde by měl primárně nastoupit rodič jako tzv. velitel volného času a organizér aktivit.
Díky dnešní době, máme mnoho dostupných sportovních věcí a sportů.
Je tedy jen na nás rodičích, jak se k tomuto tématu vyplnění volného času postavíme!
Uvedu dva různé příklady mých dětí.
Máme dceru, pětiletou Emmu.
Od mala vyrůstá mezi komunitou lidí, kteří se chtějí hýbat, setkávat v reálném čase a prostředí. Od mala navštěvuje školku se zaměřením MONTESSORI a rozvíjí se tedy jinak, než ostatní vrstevníci.
Pohyb, od útlého věku jí vedeme ke komplexnímu rozvoji pohybu, to má za následek toto:
koordinace pohybu oproti ostatním dětem je vyšší o 80%
zpevněné tělo bez projevu deformací - přirozený nárůst svalové hmoty s ohledem na věk
baví jí pohyb venku
je komunikativní, přátelská a nebojí se výzev
Dále mám syna, Šimona (12 let).
Ten od mala vyrůstal mimo sport, nechtěl jsem ho tlačit do něčeho, co by například nechtěl, takže jsem čekal, co si vybere sám.
Zprvu nevykazoval žádné větší nadání, klasický typ kluka z baráku. Posléze sám přišel s tím, že by rád chodil na fotbal, takže chodil na fotbal, kde jsem pravidelně slyšel rodiče mluvit velice sprostě mezi dětmi... To se mi popravdě absolutně nelíbilo, v kabině před zápasy hrály děti hry na mobilu (Šimon mobil dostal až v druhé třídě a v té době byl jediný bez mobilu), místo toho aby se jim trenér věnoval, motivoval je a vedl například protažení. Mělo to na mě dojem, jako by šlo primárně o peníze, pak o peníze, poté ego - především tatínků a potom někde daleko děti.
Naštěstí tato fotbalová etapa netrvala dlouho!
Šimon si sám našel cyklistiku a té se věnuje neustále! Plave, potápí se, lyžuje a sám od sebe chodí běhat. Baví ho veškerý společný pohyb s námi!
Často od něj poslouchám, že na závodech nevyhrává!
Zde pak přichází na řadu, dle mě správné povzbuzení / vysvětlení:
Jezdíš suprově, mám z tebe radost.
To že si nevyhrál, neznamená, že jsi pomalej.
Není důležitý vyhrávat teď, ale až v pozdějším věku kámo!
Chceš to zkusit? Je to závod pro dospělé, ale ty to zvládneš, věřím ti!
Tedy, využijme dnešní dobu k rozvoji svých dětí naplno! Nezbavujme se jich ve chvílích, kdy nemáme dostatek času formou tabletu nebo mobilu.
Věnujme se jim, poslouchejte je a občasně jim vložte roly šéfa dne!
TLAK RODIČŮ:
nejvíce je vidět na závodech, ať se jedná o běžecké, triatlonové nebo jiné sportovní závody.
Rodič je zásadním domestikem dne, v případě přítomnosti trenéra automaticky zastává roly podpory a největšího stresového média na místě.
Je tedy ideální aby byl rodič více v opozici a nebyl úplnou doménou dítěte, hlavní slovo má tedy trenér a ten se musí postarat o to, aby děti vše zvládaly samy a získávaly pocit soběstačnosti.
rodič funguje jako doprovod - nemísí se do dění nastaveného trenérem
rodič zastává funkci největšího fanouška
teprve po závodě nastupuje rodič s pochvalou, i kdyby byl výsledek sebehorší
Na některých závodech si můžete všimnout chování rodičů, které není úplně optimální:
dítě stresují před závody a nuceně ho tlačí do míst, kam dítě nechce
tlačí na výkon ještě před startem - bezhlavé lehce agresivní chování a zvýšený tón mluvy
dítě nenechají užít si atmosféru s vrstevníky a bavit se okamžikem.
To jak se rodič před, během i po závodě chová, nechává v ratolestech značné vzpomínky a může docházet k nastavení bloku a nechuti cokoliv dělat!
Nechme tedy děti, aby mohly být dětmi.
Nicméně, co mě osobně nevíce dopaluje jsou rodiče, kteří nedokáží udržet nervy v klidu, určitě jste toho byli taky svědky...
Mám tu jeden příklad, který se opravdu stal:
Holčička vjede do depa na DUATLONU, depo bez možnosti pomoci rodičů. Maminka, velice ambiciózní ihned začíná s atakem: DĚLÉJ, TO SI TAK BLBÁ, ŽE NEUMÍŠ SUNDAT HELMU!... Co to mělo za následek asi každý dokáže domyslet... Holčička plaká, blokne se a nechce pokračovat, v tom maminka vlítne do depa, bere holčičku za ruku a táhne jí k běhu...
Nedokážu si představit, jak to holčičku asi v té chvíli může bavit a jaké na tento závod bude mít vzpomínky... Toto chování se opakuje na dalších závodech, kde maminku s dcerkou potkávám a nakonec, holčička sportu nechá úplně. To je holý fakt, jelikož jí už nepotkáváme a díky společným známým se dozvídám tuto zprávu.
Škoda!
TLAK NA VÝKON, kdy je správný:
V prvé řadě by se děti měli sportem bavit, trenér by měl vědět jak malé závodníky motivovat a vést trénink.
Dítě si tedy musí postupně vybudovat:
primárně - psychické zdraví
morálně volné vlastnosti
sebedůvěru
komunikativní chování
V předškolním věku by se děti měli věnovat rozvoji sebevědomí. Dítě si buduje vztah ke sportu nebo okolí.
Školní věk se poté přesouvá k poměřování s vrstevníky a rozvoji iniciace a snaživosti. Dítě už má povinnosti, sportem se ale musí bavit!
Během dospívání pak přichází hledání identity a k cílové nejistotě, to sebou občas nese běžný jev, kdy dospívající se sportem přestává a je nutné tuto dobu překlenout. Není to snadné a lze nastavit různé motivační procesy pro udržení dospívajícího u sportu. Trénink se systematizuje, mladý sportovec chce být vnímán jako dospělý, primární jsou pro něj vztahy s vrstevníky!
V dospělosti pak sportovec vesměs už své budoucí setrvání u sportu řídí sám a nenechá si do své činnosti mluvit.
Tlak na výkon je tedy vhodný zařadit až v době, kdy malý sportovec přechází ve fázi dospívání.
VYJÍMKY:
Rozhodně se mezi dětmi najdou i talenti, kteří od útlého věku vykazují nadmíru pohybových schopností. Pokud tedy doma máte takové dítě a chcete jej rozvinout, rozhodně je dobré najít schopného trenéra, který zavčasu pozná, kdy je nutné více tzv. tlačit na pilu s ohledem na vývoj jedince!
Důležité je tedy:
věřit trenérům a jeho postupům
nezatěžovat talenta nad rámec
brzdit jej, pokud je nastaveno tréninkové volno aby nedocházelo k vyhoření
rozvíjet jeho pohybové dovednosti i v jiných sportovních oblastech
POHYBOVÉ SCHOPNOSTI - ROZHRANÍ:
Pohybové schopnosti a rozhraní pohybu jsou další specifickou věcí, která by se měla u dětí rozvíjet. Přináší pouze plusové body do budoucí sportovní kariéry.
Opět budu narážet na dnešní dobu. Velice často vidím, jak se děti nejen před tréninky ale také před samotným sportem NEprotahují.
Přitom jde o jednu z nejzákladnějších věcí, která pomáhá ke kvalitnějšímu růstu svaloviny, oddaluje možné úrazy šlach a podobně.
Posouváte rozhraní pohybového aparátu a díky tomu se můžete posouvat dál ve své výkonosti nejen vy, ale také vaše děti.
Pokud tedy Vaše děti před, nebo v průběhu tréninku neprotahují s trenérem, je něco očividně špatně!
Sám dbám na to, aby moji svěřenci před zahájením tréninku, nebo závodu, byli protažení.
Zkusme si to doma, jednoduše:
spojte ruce za zády v oblasti lopatek - jedna ruka z hora a druhá zespoda od pasu
v sedě dát hlavu k nataženým nohám
chytit si špičku nohy a propnout nohu v koleni ve vzduchu
ze stoje dát na zem dlaně, nebo alespoň prsty, při propnutých kolenech
Pokud tedy nic z výše uvedeného nedokážete a nejste schopni provést, zamyslete se!
Zapojte i své dítě do protahování a denně si najděte 10 minut času, kdy se společně můžete protahovat... Říkáte si, nemám čas, to není o tom nemám čas, ale je to o tom, že se mi nechce!
Jak je to ale jednoduché:
na mobilu nastav budík s motivačním nápisem, např.: PROTAHUJ LEMRO
jakmile ti zazvoní budík, jdi a protahuj, nepřemýšlej nad tím, zda se ti chce nebo ne
po pár dnech uvidíš ten pozitivní přínos
MOTIVACE - VZOR:
Dříve jme měli každý nějaký vzor, pro někoho to mohl být Rambo, pro druhého zpěvák a pro třetího (v mém případě) sportovec. Nicméně funkce vzoru byla odlišná od dnešní doby.
V dnešní době má většina dětí za vzor Youtubery nebo jiné internetové hvězdičky, které děti sledují na sociálních sítích...
Díky tomu, že sám musím sledovat vývoj sociálních sítí v rámci mé práce Ambasadora pro některé z firem se kterými spolupracuji vidím, jak tupé motivace na internetu kolují.
Idol - vysvětlován také jako modla nebo osoba skutečná či fiktivní jako předmět obdivu, tedy vzor.
Budeme se zabývat tedy VZOREM:
Vzory jako takové jsou pro děti důležité od velmi útlého věku, teprve později nabývají na důležitosti také vzory v přeneseném významu (idoly). Jak je již popsáno výše, mladý jedinec se během svého dětství a mládí socializuje – snaží se začlenit do společnosti – a tento proces pak probíhá prostřednictvím sociálního učení, které má několik základních forem – mimo jiné napodobování (imitace), které lze označit za nejvýznamnější a rozhodující faktor socializace člověka zejména proto, že právě nápodobou si dítě osvojuje základní lidské schopnosti a dovednosti (např. řeč či úsměv). Další formou sociálního učení je identifikace, tzn. ztotožnění s jednáním a chováním určitého modelu (jakési splynutí s modelem).
Rozdíl mezi nápodobou a identifikací je velmi výstižně popsán v Závěrečné zprávě výzkumu Národního institutu dětí a mládeže (NIDM) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky k Hodnotovým orientacím dětí od 6 do 15 let: „Během nápodoby se přejímá chování jiného člověka, často přitom probíhá neuvědoměle. Učení pomocí identifikace je rovněž založeno na přejímání chování druhých, ale motivy jsou odlišné. Při identifikaci je vzor přijímán jako jeden celek, na rozdíl od učení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování. Identifikace je založena na ztotožnění, přejímání chování je vyvoláno emocionálním vztahem nebo obdivem k určité osobě, kterou jedinec napodobuje s cílem být jako ona“ (kolektiv autorů; NIDM MŠMT, 2011, str. 125).
PODSTATA - ZÁVĚR:
V tomto článku jsem rozhodně nenapsal žádná velká moudra, pouze vlastní náhled na dnešní dobu.
Pro někoho rozhodně nezajímavé čtení a mnozí by mě určitě doplnili nebo opravili.
Co je ale hlavní a nejdůležitější, že se děti MUSÍ SPORTEM BAVIT, na tom se jako trenéři shodneme do jednoho, tak na to myslete prosím, než opět přijedete na závod a začnete děti stresovat dřív než je to opravdu nutné!
Díky, že jste dočetli až sem!
Kuba Merle
Comments