Rok 2023 opět napsal hodně pěkných příběhů, nejen těch sportovních a stál se vším všudy za to!
Klasická rekapitulace se ale konat nebude. Nějak nemám sílu se hrabat v číslech a zabejvat se tím, kolik jsem toho najel, naběhal a nebo naplaval... Nepřipadá mi to podstatné.
Letos tedy jinak...
foto: Jan Trnka
Začátek roku se vyvíjel relativně dobře. Snaha o účast v závodě LH24 byla odměněna nedokončením závodu a s nenalomenou psychikou jsem odjížděl z Ostravice s pocitem, že jsem udělal vše pro to, abych závod dokončil. To, že závod nedopadl podle představ mohla moje vlastní chyba v hlubokém sněhu. Ale co, hlavně že jsem do přípravy dal všechno a věděl jsem, že bych závod minimálně dokončil s nějakými sedmi okruhy...
HERO DOLOMITES byl další velkolepý plán. V tu chvíli jsem byl už zaměstnaný u jedné stavební firmy na pozici tesař. Skloubení tréninku, vedení klubu, práce, atd. bylo více složité, ale i tak jsem si denně našel hodinu čas na přípravu. Tou dobou jsem i pravidelně plaval a nějak se hejbal v rámci možností!
Výsledek v tomhle závodě mě mile překvapil, 6. místo v kategorii na kratší trase a 22.místo celkově.
Na tu bídu, super... Proto si ordinuju na rok 2024 další účast a pokus o stupně vítězů v absolutku na téhle trati...
HOPMAN Triatlon... Moje druhá účast. Poprvé jsem se účastnil delší trati a v roce 2023 na té kratší, protože jsem cejtil, že na dlouhou by nebylo.
4. místo a ztráta na třetí flek necelých 20s bylo překvapením. Ale popravdě, netrénoval jsem tolik, jak bych chtěl a nějak se spíš soustředil na jiné věci.
Závod to byl zase perfektní, rodinej a příjemnej...
HERO MILADATLON, to byl cíl celého roku... S chutí jsem se postupně chystal na tu blbinu okolo jezera Milada v Ústí nad Labem a lehce cítil v podbřišku, že to letos bude bolet...
Překvapení přišlo ve vodě, kdy jsem plaval opravdu lehce a s klidem. Depo vyfiknul na pána Boha a při cyklistice se ujal vedení celého závodu.
Kolo odsejpalo a i na tu tréninkovou bídu jsem jel dobře.
Na běhu mi ale došlo, že jsem jen člověk, to bylo takový peklo horoucí, že jsem to chtěl zabalit. Do cíle mě ale hnal Honza Děbnár, kterej stahoval můj náskok. Naštěstí, díky vypětí všech sil, jsem do cíle vedení udržel a připsal si druhé vítězství v tomhle závodě.
Na závěr roku jsem dostal ten pitomej nápad, zkusit si Stříbrnej Lišák ve Stříbrné u Kraslic. Běháš sjezdovku horu / dolů a snažíš se přežít... No to byla blbost :D ....
Úspěch byl jen dokončit a to se povedlo na druhém místě celkově. Co ale následovalo potom? Klasika, hnáty vypověděly službu a já se 14 dní belhal, nemohl pořádně sedět a spát...
Dostal jsem co proto. Bez přípravy a delších běhů v kopcích jsem si zaslouženě odnesl to, co logicky muselo nastat, ale nelituju!
TRENÉRSKÉ ÚSPĚCHY:
By se daly vypsat, ale to neudělám, protože každej můj svěřenec je prostě božan! Strašně mě naplňuje jejich zpětná vazba, telefonáty a to, jak makají po celý rok. Je úžasný sledovat, jak se všichni posouvají a mám z toho obrovskou radost.
Navíc se mi podařilo navýšit počet členů mé tréninkové skupiny a zlepšit přístup k hodnocení a rozborům tréninků...
Není to lehký, ale dělám to opravdu moc rád. Týdně to zabere něco kolem 30hodin práce u PC, kdy musíte kontrolovat výsledky jednotlivých tréninků nebo zhodnocovat výsledky ze závodů a při tom i myslet na to, že to jsou jen lidi, co se sportem chtějí bavit. Že ty první místa nejsou jen o tom, jak se trénuje, ale taky o tom, že ti sportovci vše dělají na úkor svého volného času, rodiny a odpírají si spousty věcí, které by jinak dělat mohli!
Díky Vám za to, skupino :) jste super a těším se na rok 2024!
Díky i lidem, se kterými mohu komunikovat, když si nevím rady, jelikož učenej z nebe nespad! Díky tedy: Tomáš Mika, Jirkovi Seidlovi a dalším + Terce Černé...
MIMO SPORT:
no to je kapitolka sama o sobě...
Po x letech jsem se nechal zaměstnat a s lehkým přesvědčením, že to je super job, jsem postupně zjišťoval, že stavba už není pro mě... Pravidelné bolesti zad, blokace zad, vyskočená kýla a tlaky v uchu (trpím tinnitusem) mě postupně přesvědčili o tom, že to prostě už nedávám... Síla by byla, ale to tělo...
S depresema se přesouvám tedy k hledání nové práce a ujišťuju se, že ještě k něčemu sem. Za svou dělnickou kariéru (16let) jsem byl u více jak 100 staveb, které byly impozantní a vždy mě bavili. Naučil jsem se dělat okrasné štukové římsy a spoustu zajímavých prací, které bych asi jako IT nikdy neuměl :D ... Taky co se mnou, když jsem jen vyučenej truhlář, že jo...
Co beru jako ohromný úspěch je fakt, že můj KOME klub Kraslice seskupil parádní lidi a neustále šlape jak hodinky! Že jsme více rodina, než sportovní klub.
Navíc se mi podařilo domluvit i kontrakt s Italy, tedy výhradní distribuci kol Lee Cougan ( www.leecouganczech.com ) a stal se ze mě ten chlápek od vedle, co dodává do ČR kola v super kvalitě. To mě těší asi nejvíc (z ohledu práce)... Navíc jsem dokázal vymyslet program pro podporu sportovců v ČR, kterou u nás nikdo nedělá...
K tomu i přímo navazuje další spolupráce s výrobcem oblečení GAGABOO, které nabízíme na našem eshopu www.komesport.cz a aktuálně rozjednaný kontrakt s výrobci lyží ze Švédska a Andorry, kdy řešíme výhradní distribuci pro ČR a prodej od další sezóny...
Samo sebou se nesmí zapomínat i na rodinku, to je jasný. Celou tu dobu mě podporovala moje Barča, díky Bohu za ní, jiná by to semnou už po týdnu zabalila a hodila mě na ulici... Není to lehký, takovej život vedle mě. Díky Ti moc kočko!
Emma se poprvé účastnila větších závodů a bavilo jí to! Občas to i zacinkalo a ty očíčka plný radosti vám hned udělají den takový hezčí!
Šimon taky makal a postupně se prokousává mezi cyklisty, kde je ta konkurence fakt vostrá. Dokázal při triatlonech naložit i starším klukům a je vidět, že to v něm je. Tak snad ho to bude bavit i dál!
SPONZOŘI:
těm patří finální poděkování, jelikož bez nich to prostě nikdy nejde!
Velké díky patří:
KILPI
PROTISKLUZU
BORN TO SWIM
LEE COUGAN CZECH
INKOSPOR
KOME KLUB
KARLOVARSKÝ KRAJ
MĚSTO KRASLICE
Comments