Než si tu vyleju srdíčko a začnu tu psát o mejch pocítkách, rád bych poděkoval:
Honzovi Trnkovi za fotky - lepší se ten kluk!
Sponzorům mého hejbání se, v tomhle závodě: Kilpi, Protiskluzu, Inkospor!
Živé Sokolovsko letos pořádalo druhý ročník závodu na 3 a 12 hodin běhu po sjezdovce v obci Stříbrná na Kraslicku. Závod pro jednotlivce nebo týmy a to bez psa nebo se psem. Kočky se prej na tenhle sport moc nehoděj.
Závod se vyznačuje především svou náročností, která spočívá v tom, že se neustále pohybujete na okruhu, který vede po sjezdovce, tedy buď nahoru a nebo dolu.
Trasa je libovolná a sjezdovku můžeš zdolat jakoukoliv cestou s tím, že musíš bejt pořád na sjezdovce a na vrcholu se otáčíš okolo otočky vytvořené z ohradníku.
Jak to celé probíhalo, co jsem podcenil a jak jsem dopadl?
Více v tomhle romantickým čtení o mejch mukách...
O akci vím už z loňského roku a v palici se mi pořád honí myšlenka, že bych to jako mohl zkusit. Kopec znám a v zimně jsem tu dost často. Ono to běhání kopců prostě líp buduje ty pěkný RAMBO stehna a zpevňuje prdelku. Navíc, když jde o akci pod taktovkou Ivety Müller, je všem předem jasný, že to bude pohodofka v rodinném duchu a vždy se jedná primárně o peckovej zážitek.
Tréninkovej plán si neupravuju a pořád se během hlavně bavím. Jdu běhat jen když se mi chce a závod beru jako trénink o čem svědčej i tepy ve kterejch jsem to celé zmáknul.
Navíc pár dní před závodem jsem tak časově vyndanej, že na běh prostě není chuť ani čas.
První dějství: PŘED STARTEM a START:
Hodinu před startem dojíždím na flek, parkuju a potkávám se s fotografem Honzou Trncem Trnkou, probíráme z jakýho úhlu mě bude fotit abych byl na produktovejch fotkách fakt šik, probíráme závodní taktiku která je nulová a rozhovor se pak stáčí k probírání funkce vesmíru. Honza jde závod se svou dcerkou Majdou, se kterou pak na trati koketuju formou čokoládek a sušenek, to aby mi neutekla a já měl klid, že mládí ještě nejde vpřed, ikdyž na fotce to vypadá jinak!
Je krásný podzimní den plnej deště, sluníčka a větru, to vše doplňuje perfektní teplota kolem 10 stupňů.
Na startu je nás pramálo (33 lidí a několik psů), protože je asi fakt hnusně a každej se nechce trápit v diskomfortu. To mi ale nevadí, mě to naopak vyhovuje a přesně tohle počasí mám rád!
Navlíkám nesmeky Veriga RUN, jako jedinej, asi i proto, že vím vo co pude celou dobu! Nechci se klouzat po prdeli na bahnu a kluzký trávě, nechci riskovat úraz podvrknutí nebo cokoliv podobnýho.
START, výstřel a první nabušenci běží jak vo život. V polovině prvního kopce se už usazuju na druhý pozici jednotlivců za Jardou Vopičkou a v závěsu za mnou je Petr Hron, oba dost dobrý maníci který to v kopcích uměj!
Jardovi to dupe jak v králíkárně, dneska má dobrej motor a je vidět, že trénuje poctivě. To se ale nedá tvrdit o mě.
Co tu sakra dělám, to jsem si zase vymyslel blbost, budu toho litovat.
První okruh dávám pod 15 minut, to byl i plán, chtěl jsem kroužit rychlostí, která by mi vyhovovala a já zvládnul za hodinu čtyři okruhy s výsledným počtem dvanácti okruhů.
Druhé dějství: VŠECHNO MĚ BOLÍ, CHCI TO VZDÁT
Druhej okruh se ve mě mísej pocity nekonečna, pálení hnát a chuť se na to vybodnout. Proč jsem radši nejel na rodinnej oběd, nedal si řízek a neposeděl s babi a dědou u oslavy svátku.
Ne, ne, ne, jdeme, myslíme na kopec, dýcháme... Ježiš to pálí, srdce až v krku a ukájení se různejma bolestma tě baví! Co bolí to roste, bolí to, au?, píchá mě v boku, hodně mě píchá v boku, kam to čumíš, koukej makat.... (tohle mi asi lítalo palicí)
Hlava neustále bojuje, střídá se motivace a demotivace, chuť to zabalit a chuť udržet druhej flek.
Až do poloviny závodu je to nekonečný, čas se vleče a ukájím se pohledem po okolí - teda jen z kopce, protože do kopce funím jak lokomotiva a nejsem schopnej ani mluvit.
Do druhé poloviny závodu se to zlepšuje, tělo se ustálí a já mám čas i pokecat s Petrem Hronem, když se míjíme, mám náskok kolem pěti minut a tak se rozhoduju pouze na kontrolování pozice, bez větších závodních ambic.
Jarda Vopička mi dává kolo (po nějakém čase mě sejme podruhý), říkám mu něco jako: dělej, dneska máš den, jdi si pro 15 okruhů!
Třetí dějství: SVĚT JAK ČERNOBÍLEJ KORÁLEK
Druhá polovina závodu se ze začátku projevovala jako dobře namazanej stroj.
Tělo jelo, nohy nebolely, ruce si zvykly na hůlky a já měl celkem vyrovnaný tempo.
Seběhy mi ale dávaly zabrat, vo tom ani potom... On ten kopec má taky solidní nástupy převýšení s procenty od 20 do 39% a v tom prostě běžet nejde (teda alespoň mě).
Poslední hodina závodu se pak proměnila na zataženo, trakaře... Nohy začaly vypovídat službu, ale hlava chtěla jít dál. Značně jsem zpomalil, ale nebyl jsem sám, to mě uklidňovalo.
Každej měl ve ksichtu ten výraz, jako když máš zácpu a nevíš co přijde!
Honza Trnka mě hecuje, že na fotkách vypadám pořád stejně, ale to mě neuklidní. Vím co přijde po závodě!
Poslední okruh se mi fakt nechce, ale jdu ho, mám ještě čas a přece nebudu třetí, ach ta hlava a chlapská ješitnost. Do kopce se ploužím jak důchodce v Kauflandu a z kopce, no to musí bejt pohled...
Závod dokončuju na 2. místě celkově a 2. místě v kategorii mezi jednotlivci.
Byla to jízda!
Stupně vítězů tu nejsou, ani mi to nechybí, nemám tu potřebu vycházet jakejkoliv schod.
FOTO z prava: samo sebou já, Jarda Vopička, Petr Hron a Walter Vogl..
Díky Ivetě za parádní pohodovej závod plnej radosti, bolesti a mentálního zocelování!
Za rok, teda doufám, zase!
Poslední dějství: TĚLO PO ZÁVODĚ
jak jsem čekal, to tělo prostě nebylo připravený, takže si domu odnáším pěkný přetížení stehen.
I když jsem před i po závodě protahoval, dalo se očekávat, že to nějakým způsobem odnesu.
Ze závodu se dávám dokopy ještě dneska (5 dní po) a předpokládám že až do pondělí budu dost Mimoň.
Nastavuju tedy klidovej režim bez sportu a leduju, mažu, regeneruju. Tohle se nesmí uspěchat a prostě si počkám na kompletní zotavení...
Únava ale nepřichází, jasně, jsem sťatej, ale čekal bych to poměrně horší.
Vybavení? Je to alchymie?
Při podobnejch závodech by měl člověk myslet na pár věcí. Ukážeme si mojí úvahu k tomuhle závodnímu nasazení:
kde se budu pohybovat
nastavení strategie
jak dlouho se budu pohybovat
jak hodně se organismus zahřeje
hydratace a dehydratace
budu mít hlad: chci závodit na tuky nebo cukry
obuv: chci se klouzat nebo mít jistej krok
hůlky: pomůžou mi nebo budou na obtíž
Bod 1.- budu v horách, podzimní počasí je proměnlivé, nepodcenit oblečení a možnost změny svrchní vrstvy.
Bod 2.- nepřecuňuj to, na co nemáš. Jdi to s rozumem a úměrem k tomu, jak jsi trénoval.
Bod 3.- tři hodiny pohybu, kterej ti dokáže zavařit, chce to jít s klidnou hlavou.
Bod 4.- bude teplo nebo zima? Do kopce logicky dochází k zahřátí, z kopce nechci vychladnout. Proto pro první dva okruhy volím běh s bundou, poté jen v tričku s dlouhým rukávem - i to bylo po půlce závodu moc a měl jsem si spíš vzít klasické tričko.
Bod 5.- 3 hodiny pohybu v kopcích, to chce pít. Vypil jsem 1,5l iontu. Dehydratace se nedostavila.
Bod 6.- hlad bude, 3 hodiny pohybu jsou náročný a je potřeba doplňovat. Závodu jdu na cukry. Tlačím do sebe jeden gel v polovině závodu, Jím banán po hodině závodu a tyčinku v druhé hodině závodu.
Bod 7.- jsem na trávě, blátě, kamenech. Chci mít záběr, beru boty s vyššímy špunty. Jako bonus pro podporu jistoty beru nesmeky.
Bod 8.- beru hůlky, benefit hledám v tom, že mi horní část těla pozitivně pomůže v pohybu do kopce, usnadnění o víc jak 30% námahy, ale musím počítat s tím, že na hůlky musím být zvyklej a musím je umět nejen nastavit na správnou délku ale taky je musím umět používat.
VYBAVENÍ který jsem použil a proč:
Na veškeré vybavení, které jsem použil během závodu ti můžu poskytnou slevu, stačí mi jen napsat!
Kilpi - sleva 20%.
Nesmeky - sleva 15% (mají licenci pro závod jako je například Lysá hora 24 hodin).
INKOSPOR - sleva 20%.
BĚŽECKÁ VESTA - neodmyslitelně ke mě patří, nesu si pití, jídlo, gely a využívám pro úschovu bundy po sundání. Všechny kapsy jsou dostupné bez nutnosti sundání vesty. Vesta perfektně sedí na těle, má velký objem kapes (10l) a dobře funguje i ventilační systém.
Čelenka - potím se jak vrata od chlíva a vadí mi pot v očích, nemůžu se pak kochat:
Bunda - beru novinku od Kilpi, Hurricane je nejlepší bunda na pohyb venku, kterou KILPI nabízí! Neomezuje v pohybu, nepromokne (zkušenost mám z 8 hodin na dešti, kdy neprosákla), je velice lehká a skladná, matroš vydrží vysoký oděr:
Termo - tričko s dlouhým rukávem KILPI NINJA, perfektně sedne, neomezuje pohyb a na těle sedí jako druhá kůže. Vysoký límec s integrovanou kuklou! Prodyšné zóny, po propocení udrží teplo. Jedná se o unisex produkt.
Elasťáky - volím variantu 3/4 kalhot. Chci mít kolena v tempe a zároveň ochlazovat lýtka. Perfektní kompresní funkce, zadní kapsa a dobrej materiál, kterej nikde nedře a peckově sedí i na hubenym klukovi jako jsem já. Bonusem je kapsa na boku pravého stehna.
Nesmeky - jasná volba! VERIGA RUN jsou nesmeky, který byly vytvořeny pro běh někde ve Slovinsku. Pevné hroty který nezničíš ani na asfaltu, netlačí na nártu, dobrá manipulace a rychlé usazení na botu. Nesmrtelný! Co mě těší na firmě Veriga je fakt, že se zabejvaj jen protiskluznejma systémama nejen pro běžce a turisty, ale taky pro automobily a těžební techniku a to je to, proč jsou ty nesmeky tak vymazlený!
GEL - každej kdo má zájem o podporu svýho výkonu, samo sebou přemýšlí i nad doplněním sacharidu a cukrů během závodu. Gel od Inkospor, Energy, obsahuje 27 g sacharidů, z toho pouze 6 g cukru! Chuť je super a nelepí mi to hubu.
Díky že jsi dočetl/a až sem! Vidíme se na dalším závodě!
Kuba
Comments