Jak začít?
Kde vlastně hledat důvody k tomu, abych se nejen postavil na start, ale taky k tomu, abych se motivoval do tréninku, na který letos není tolik času, jak bych si představoval.
Začnu od konce, tedy závodem samotným a pak se přesuneme ke zbytku.
Páteční den - před závodem:
Jelikož si kolega v práci zlomil nohu, zrušil jsem volno a nastupuju do práce místo dne volna. To byla chyba, kterou v dalších letech rozhodně nehodlám opět opakovat.
Den blbec, klasika, měl to být den, kdy se nebude skoro nic dělat a místo toho se lopotíme s X blbejma úkolama a dřeme jak mezci. Nějak přežívám a po práci mastím dom.
Naložit prodejní stan, pobalit cajky na závod a hurá do Ústí nad Labem.
Na flek přijedu včas, letos stíhám i předmluvu a akreditaci závodníků.
Spaní v autě se letos taky povedlo na výbornou, jelikož večer nikdo nehalekal, nezpíval a v prostoru závodu byl svatej klid!
ZÁVODNÍ DEN:
Ráno budíček v 5:00, to mi nevadí, vesměs stejně vstávám mezi třetí a čtvrtou ranní abych si stihl odjet trénink.
Soukám do sebe, celkem nuceně, pizzu, piju kafe, který doplňuju vodou (1l vody)...
Začínám finálně chystat věci do depa a protahuju se.
V hlavě jsem nastavenej na režim: užít a přežít.
Na místo přijíždí Barča a dáváme si poslední pokyny k tomu, kdy a jak co chci k pití nebo jídlu. Táta, jako druhej support pro běžeckou část taky ví, kde, co, jak, proč, takže nezbejvá nic jinýho, než se nasoukat do kombošky a mastit na start!
Cestou k vodě se začínám rozdýchávat, tak jak jsem zvyklej před plaveckými závody, pěkně zhluboka, do břicha.
PLAVÁNÍ:
2,2km ve třech okruzích na pravou ruku s přeběhem po souši.
Začnu hodně volně, bez neoprenu, voda klouže a díky svýmu složení cejtim každej záběr jako bych se opíral o stěnu, prostě to plave.
Celý plavání jsem na druhém místě, vím že nemusím nikam spěchat a tak si plavu podle sebe, abych nebyl vyndanej a postupně mi uplavává Michal Prštický, kterej má letos velice dobrou plaveckou formu.
Plavání zvládám v čase 0:36:22, což je pro mě překvapením a jsem spokojenej.
DEPO1:
V roce 2022 jsem se v depu zdržoval podstatně déle, takže letos jsem si chtěl hodit rychlovku. Nasoukat do ponožek, nasadit běžeckou vestu KILPI s jídlem a gely od IKONSPOR , vzít kolo a hurá do toho.
CYKLISTICKÁ ČÁST:
67,2 km ve čtyřech okruzích, v okolí jezera Milada.
Trasu znám, dostávám instrukce že trať je suchá a pak se pouštím do týhle části závodu s přáním, abych udržel solidní výkon po celou dobu. Někde za mnou je Honza Děbnár, kterej umí stáhnout manko větší 15ti minut... Janča Děbnárová mi ještě před startem říká, že se nesmím nechat dojet a směje se...
Kdyby holka věděla, jak já se bojím, aby mě její tatík nedojel :D ...
Kopce jezdím více na pohodu a zbytek trati se snažím o plynulost, která by mi mohla pomoc udržet si pěknej průměr.
Trať teda suchá nebyla, Tom Slavata asi jezdil na čtyřkolce úplně jinde, haha, bahno bylo a pěkně to klouzalo, ale to mi nevadilo.
Během cyklistiky začínám pomalu stahovat pár lidí, vždycky si zafandíme, zeptám se, jestli něco nepotřebují a jedu dál!
Nakonec jezdím celkem vyrovnaně
42:30 - první okruh
42:06 - druhý okruh
43:47 - třetí okruh
46:02 - čtvrtý okruh jsem si zpomalil, jelikož jsem měl dostatečnej náskok, prostě vytočit nohy před během.
Nikdo mě nedojel a nikdo se nepřiblížil, Nejrychlejší čas cyklistiky.
DEPO2:
shazuju ze sebe vše co nechci, dopíjím se a s Barčou si říkáme co chci v každém okruhu.
Vyrážím a nohy jsou neustále dobrý, tak snad se to povede a časovej plán na běh dodržím.
BĚH:
20,7 km opět na čtyřech okruzích.
První kolo je nejrychlejší, běží se mi skvěle, na začátku běhu jsem to chtěl rozběhnout zostra abych roztočil hnáty. Běžím v tempu 3:15/km (podle garminu), pěkně to valí, tak zpomaluju abych to zase úplně nepřepálil a první okruh zvládám za 22:26 i se zastávkou v support zóně, prvních 5,19km běžím s průměrem 3:30 (časomíra je umístěna na konci okruhu před kterým je zóna pro support).
V support zóně se polejvám a chystám se dál, zahazuju běžeckou vestu, nechci nic tahat.
Jakmile se dostanu do sedmého kilometru, narazím do výkonnostní stěny. Motá se mi palice, nohy vypnou a je to tu!
Absolutní stopka dobrýmu pocitu je doplněna o přemýšlení, proč jsem vlastně tady, co tu chci a co tu blbnu...
Tempo zpomaluje, rapidně, do kopce chodím a hledám sám sebe.
Naštěstí mám v polovině okruhů tátu, kterej mě pořád žene dál a polejvá mě vodou.
Jsem přehřátej jak kanadský kamna, modlím se, aby to utrpení skončilo co nejdřív!
Děbi mě stahuje, musím to udržet! Když už jsem takovou dobu ve vedení, tak to nevzdám!
Bejt druhej, tak bych závod nedokončil, protože se mi fakt nic nechce!
CÍL:
V cíli mlátím zvonem, řvu jak tur a jsem sakra hrdej na to, že jsme to dali s Barčou a tátou až do konce!
Padám k zemi a chytám první křeče. Obímačka s Barčou, Jurou a ostatníma...
Prostě taková ta klasická upocená a uslintaní cílovka, kterou chceš!
Hned děkuju Barče, protože je tu semnou a sama moc dobře ví, co jsme tomu oba museli obětovat!
Zvládnul jsem to, hlavní díky Barče a tátovi, který mě pořád hnali dál a starali se o to, abych měl všeho dostatek!
DĚKUJI!
Cílovej čas se zastavuje na 5:29:20, což je jen o 4 minuty pomaleji oproti roku 2022, kdy jsem přijel s dobrou formou a né s formičkou na bábovky... Za mě tedy velká spokojenost s časem ale rozhodně nejsem spokojenej s průběhem - především v běžecké části...
místo je doma!
Po závodě se držím stranou, hodně piju. Tepy jsou mnohonásobně výš, než je zvykem. Normálně po závodě tepu 50-60bpm pokud sedím, dneska jsem neustále nad 100bpm... Tlak na hrudi, motání palice a pocit deprese, vlastně se neraduju z toho, co jsem dokázal...
Přemýšlím, zda nezajdu do sanitky, aby mi pustili žilou :D ... Po vyspání se vše relativně srovná, jsem prostě přetaženej a je nutný odpočívat.
Proto v následujících dnech zařazuji absolutní volno od sportu na pět dní!
DALŠÍ ÚSPĚCHY RODINY:
Velkou super radost mi udělali i děti...
Emmča zmákla svůj první triatlon na délce 50m plavání / 3,6km kolo / 1,2km běh a obsadila 4. místo z 12ti holčiček! Je to prďoch šikovnej!
Šíma, ten si poprvé střihnul fakt porci, 500m plavání / 28km kolo / 5km běh! Jeho prozatím nejdelší triatlon! Dokázal vyhrát kategorii do 19ti let a to při jeho věku 12ti let znamená, že mu to asi jde :D ... Porazil mnohem zkušenější a silnější soupeře!
Tak, to bysme měli, závod u konce, zase je z čeho žít a nad čím přemýšlet!
Vrátím se za rok! Pokusím se lépe připravit a rozhodně se budu snažit obhájit 1. místo...
Co ale předchází závodu MILADATLON HERO?
SÁM SOBĚ TRENÉREM:
dřív jsem využíval služeb trenérů, je to snazší, jelikož člověk nemusí přemýšlet nad plánováním a prostě jde to, co se mu napíše, trochu jako ovečka. Tím nechci říct, že je to špatně, ba naopak!
Pokud máte dobrého trenéra, dokážete lépe regenerovat a nepřetáhnete závit!
Já jsem v posledních cca čtyřech letech pouze pod svým osobním dohledem a spoléhám na pocity.
VOLNO: pro mě důležité, abych nebyl ve sportu pořád a měl trochu mozek i jinde! Tedy HERO MILADATLON je pro mě posledním závodem a pak dávám tak dva měsíce bez sportu nebo sportuji opravdu velice málo. Prostě si jdu zasportovat pouze ve chvíli, když se mi chce!
STRAVA: jídlo jsem řešil v době, kdy jsem měl trenéra, chtěl jsem od sebe hodně a věděl jsem, že i změna jídelníčku je cesta. Nakonec, po dvou letech řešení, co, kde a jak jíst jsem si to rozmyslel a vrátil se k tomu, že žeru co chci a piju co chci, neřeším v podstatě nic jiného, než že chci maso a dodržuju pitný režim nad 3L vody denně + iont při tréninku nebo regenery po tréninku.
SUPLEMENTY: tak jistě, tady to je téma na dlouho, ale pokud tě zajímá co beru:
BCAA v přípravě
CREATIN v přípravě
TRÉNINK: aktuálně dle volného času, tedy denně něco kolem hodiny, což je opravdu málo, ale víc nejsem schopen najít.
Střídám ranní běhy nalačno, cyklistiku (silniční pro objem a MTB pro techniku a kopcotivé tréninky), plavání - jako kompenzaci bez vyššího záměru.
Vždy začínám objemovým tréninkem v nízké intenzitě, poté přejdu do intervalového období a končím opět objemem v nízké intenzitě, to je to co mi sedí. Vše v rámci nějakého harmonogramu v rozmezí od února do července.
Před závodem mám tedy tento objem:
Plavání: únor / červenec - něco kolem 250km, nevedu si evidenci a plavu bez hodinek
Kolo: únor / červenec - do 2500km
Běh: únor červenec - do 700km
To jsou hodnoty, se kterými jdu do závodu HERO MILADATLON 2023.. Pro některého hodně, pro mě osobně žalostně málo, ale nedělám si z toho hlavu.
PRÁCE vs SPORT:
hodně lidí i myslí, že se živím jako trenér, sportovec nebo prodejce oblečení. Někdo si dokonce myslí, že mě platí sponzoři, to by bylo super, ale opak je pravdou!
Otevřu tedy dveře do svého světa, protože jsi to útrpný čtení dotáhnul/a až sem!
Posledních 7 let jsem se živil jako předák na stavbě, tedy jsem zajištoval chod stavby a staral se o dělníky (aby měli vše, co potřebují). Od nákupu materiálu, po pitný režim a řešení mzdy). Sem tak, jsem přiložil ruku k dílu a makal s chlapama. Období to bylo úžasné, v práci jsem byl pouze když bylo třeba a tak byl dostatek času pro trénink. V tomhle období jsem měl raketovej růst formy, což je logický!
Od letošního dubna jsem zaměstnanej jako tesař a betonář u jedné z větších rodinných firem. Dělám všechno, jen ne svojí profesy. Házení lopatou je denní chleba a tahání dlažby nebo obrubníků je jako pitnej režim! Prostě hákuju jak se mi řekne a tím pádem pak není moc sil. V práci jsem z 90% od 6:00 do 18:00, díky cestám na místo výkonu práce. Doma pak upadám po jídle na křesle do kómatu :D .
Do toho všeho řeším tréninkové deníky pro sportovce, který nechci flákat a dělám je poctivě i s kontrolou záznamů. Můžeme k tomu i přičíst ještě: řešení prodejního stanu, vedení KOME KLUB KRASLICE, chod KARLOVARSKÉHO POHÁRU V TRUATLONU a doprovodného pohárku v Aquatlonu + ambasadorskou práci - která zabere taky dost času (psaní recenzí, natáčení videí, apod.), nebo plánování sportovních kempů a školení trenérů (masérů, apod.) - které prostě chci absolvovat.
Bohužel tím, že jsem tak blbě cílevědomej, chodím trénovat ráno nebo odpoledne, pokud je čas.
Denně se snažím spát v rozmezí od 5 do 7 hodin.
Snažím se věnovat rodině, což mi popravdě jde opravdu špatně a tak ty společný chvíle s rodinou probíhají více méně sporadicky. Bohužel...
MOTIVACE:
pro mě není těžké se motivovat, ale je těžké si najít čas. Tedy se snažím optimalizovat den podle toho, jaký sportovní cíl mám a toho se držím zuby nehty.
Tím, že jsem vyrostl ve sportovním prostředí jsem samovolně vedenej k tomu, že chci něco dělat a chci v tom bejt dobrej - to není o namyšlenosti, to je přirozený charakter člověka.
To všechno je doplněno o mojí aktivní povahu, která je někdo občas na obtíž.
Pokud se mi nechce trénovat, tak to řeším jednoduchou věcí, mám nastavený budík, kterej když zazvoní, ukáže se nápis: ZVEDNI PRDEL A JDI! Takže jdu!
Chápu některé, kteří svou motivaci hledají někde vzadu v hlavě, ale zapomínají na fakt, že pokud se budeme bavit o sportu, jde pouze a jen o jejich dobro a zlepšení kondice.
Můžeme se motivovat jakkoliv, o tom jsem už psal na svém blogu zde ...
PODĚKOVÁNÍ:
Barče za neustálou podporu.
Tátovi za perfektní support během závodu.
Mamce, za hlídání dětí!
Tchánovi za doprovod a motivaci + nespočet telefonátů a hodin mluvení o tom co nás spojuje!
Díky Jurovi, Lorencovi, za to, že dělá se svým týmem tak parádní závod!
Děkuji soupeřům za účast v závodě a za to, že HERO tvoří tak pěknou komunitu lidí!
Děkuji sponzorům, bez kterých bych nebyl tam kde jsem:
Karlovarský kraj
KILPI
INKOSPOR
BORN TO SWIM
PROTISKLUZU
CYKLO MAKOŇ
MONDRAKER
DÍKY ŽE MŮŽU!
留言